- při klasifikaci v TV vycházet z individuálních zvláštností jedince vyplývajících z vývoje, brát člověk jako biopsychosociální systém (celek)

Vývoj má v psychologii mnoho charakteristik. Podle Švancary: vývoj = reciproční proces kvantitativních a kvalitativních změn probíhajících v čase.

(kvantitativní zlepšení síly dolních končetin ovlivní kvalitativní techniku skoku vysokého a opačně)  

Obecné zákonitosti vývoje:

  • zákon jednoty organismu a prostředí(biologického a sociálního) – jedince ovlivňují podmínky geografické (kde učíme - hory, město) podmínky rodiny, školy, podmínky ve společnosti apod.
  • zákon celistvosti a jednoty organismu– jednotlivé změny biologické, motorické, sociální a psychické jsou ve vzájemné souvislosti (organismus pracuje (běh), ovlivní to funkci vnitřních orgánů (srdečně-cévní a dechový systém)
  • zákon diferenciace, integrace a specializace (individualizace)– na úrovni buněčné, orgánové a funkční
  • zákon nezvratnosti a neopakovatelnosti– šestiletého nemůžeme vrátit na jedince ročního
  • zákon asynchronie a nerovnoměrnosti vývoje– senzitivní období vývoje (optimální pro přirozený i záměrný rozvoj) – př. pro rozvoj schopností (pouze vytrvalost nemá senzitivní období)

 

Růst– pouze kvantitativní proces – podstatou je růst počtu buněk tkání (hyperplazie – především v prenatálním a raně postnatálním období) a zvětšování objemu stávajících buněk (hypertrofie v pozdějším období).

Růst končí dospělostí (přibližně muži do 21, ženy do 17 let), ale změny v různých funkcích pokračují až do konce života.

S růstem současně probíhá vývoj – progresivní (vzestup), kulminační (stagnace), regresivní (pokles) - např. schopností – nejdříve kulminují rychlostní, dále obratnostní, pak silové.

Vývoj dítěte jako celku posuzujeme z hlediska vývoje:

biologického, psychického(mentální schopnosti a projevy, inteligence, řeč, cit, vůle), sociálního (postupné zapojování do společnosti) a motorického

 

Faktory:

endogenní

exogenní – vlivy a podmínky vnějšího prostředí

 

Pozn. dědičné – vrozené, neměnné (barva očí, vlasů, pigment, krevní skupina)

          dědičně determinované/závislé – máme k něčemu dispozice, ale záleží na vnějších podmínkách, jak to rozvinu – kostra, svaly, obezita, sluch, kvalita nervové soustavy, nemoci atd.

Motorický vývoj

Podle Švancary = reciproční proces kvantitativních a kvalitativních změn motorických předpokladů a projevů jedince probíhajících v čase

Principy motorického vývoje(sekvenční pravidla):

- zvlášť typická pro rané období

  1. princip vývojového směru
    1. kefalokaudální (od hlavy k patě) – př. dítě zvedá hlavičku…..až vzpřímený stoj
    2. od centra periferii
      1. proximodistální – hry – velké pohyby až jemná motorika –  střelba na koš, volejbal – celá ruka až zápěstí a prsty
      2. - ulnoradiální– od malíkové strany dlaně k palcové (vytvoření opozice palce)
  2. reciproční propojení– existují antagonistické svalové skupiny – flexor x extenzor, abduktor x adduktor
  3. funkční asymetrie– orgány dominantní a méně dominantní - vznik laterální preference – praváctví poznáme 2.-3. rok věku, leváctví poznáme 4. rok věku, ambidextrie je oboustrannost
    1. projev v rukovosti, nohovosti, točivosti a zrakovosti
  4. autoregulace– délku jednotlivých fází vývoje si organismus řídí sám, řídí vnitřní systémy automaticky

 

Uvědomit si inter a intraindividuální variabilitu.