Vědomý pohyb je řízen CNS. Pohybové vědomé, volní jednání člověka = motorická činnost.

Motorická činnost, kterou dělám záměrně, systematicky, pravidelně, za určitým cílem, tedy která záměrně ovlivňuje stav organizmu jedince – především jeho fyzickou úroveň a úroveň jeho naučených motorických dovedností = tělesná cvičení. Tělesná cvičení jsou základním prostředkem tělovýchovného a sportovního procesu.

 

Pohybová aktivita

  • spontánní
  • řízená

Spontánní pohybová aktivita je u malých dětí. S přibývajícím věkem jí však ubývá. Měli bychom ke spontánní aktivitě motivovat – o přestávkách, ve družině apod.

Řízená pohybová aktivita – slouží k rozvoji kondice, naučení se motorické dovednosti. Jejím prostředkem jsou tělesná cvičení.

 

Tělesná cvičení(TC) – mají 3 stránky – strukturální, procesuální a finální

1) Strukturální stránka TC

  • souvisí s fázemi pohybu.

Cyklická cvičení – ve spontánní pohybové činnosti

  • k rozvoji kondice
  • dvě fáze: hlavní a mezifáze, která vznikne spojením přípravné a doznívající (chůze, běh, plavání, jízda na kole)

Acyklická cvičení – mají 3 fáze: přípravná, hlavní, doznívající (přeskok, toč vzad, hod míčkem)

  • u SG, MG nás zajímají všechny fáze, jsou stejně důležité (př. výmyk)
  • u skoku vysokého jen přípravná a hlavní

Kombinované pohyby – vznikají spojením více pohybů

  • př. skok daleký, překážkový běh, plavání i se skokem a obrátkou, herní činnost jednotlivce ve sportovních hrách

Struktura v hodině musí být pestrá (neběhat pouze kolem oválu, ale zařadit třeba stopovačku).

2) Procesuální stránka TC

Tělesná cvičení probíhají v čase – stávají se tedy procesem.

 

Motorické učení

Motorické učení je proces, kdy jedinci získávají pohybové zkušenosti, rozvíjí své pohybové schopnosti a učí se novým dovednostem. Pohybovým dovednostem se učíme s tím záměrem, abychom nejen zvládli určité pohybové požadavky, ale abychom s naučenými dovednostmi mohli disponovat i v budoucnu.

  • hodiny TV zaměřené na motorické učení – nejen naučit dovednost, ale dát vědomosti (jak a proč to dělat)
  • na druhé straně hodiny TV s kondičním rázem

Na 1. stupni volíme obsah hodiny tak, aby tam bylo jak motorické učení, tak i část zaměřená na kondičku.

Druhy motorického učení:

a) imitační – vidím, dělám

b) instrukční – slyším, dělám (již znát cviky a názvosloví)

c) zpětnovazební – učení se z chyb (dobré je video)

d) problémové – hledání řešení (jaký prvek použít ke spojení s jiným, jaká technika bude nejlepší)

e) ideomotorické – v představách

Fáze motorického učení

Motorické učení je dlouhodobý proces. Můžeme ho z časového hlediska i stupně zvládnutí pohybové dovednosti rozdělit do několika fází - tři až čtyři. Jednotlivé fáze na sebe plynule navazují.

První fáze:
  • seznámení se s pohybovou dovedností prostřednictvím smyslových orgánů - zrak, sluch, kinestetický aparát
  • budování představy o pohybové dovednosti
  • vhodně instruovat a motivovat k provedení dovednosti
  • mentální aktivita žáků je vysoká
  • úroveň provedení dovednosti je nízká
  • První pokusy provedení dovednosti jsou nekoordinované, nejsou ještě  vytvořeny regulační mechanismy, proto se také toto stadium nazývá generalizační (iradiace CNS). To znamená, že žáci neprovádějí pouze pohyby, které jsou pro danou dovednost důležité, ale zapojují i svaly, které pro dovednost bezprostředně význam nemají.
Druhá fáze:
  • vlastní nácvik a opakování dovednosti
  • hlavním mechanismem typickým pro tuto fázi je zpevňování - hrubá představa o pohybu z první fáze se začíná zpevňovat a zpřesňovat
  • Vnější projev druhé fáze motorického učení je již diferencovaný (koncentrace CNS). Je to dáno tím, že dochází ke koncentraci vzruchů v těch oblastech mozkové kůry, jejichž podráždění se bezprostředně vztahuje k prováděnému pohybu. Zapojují se svaly, které mají.
  • důležitou roli zde hrají vnější zpětné informace (zpětná vazba) od učitele, aby byli žáci schopni rozeznat správné pohyby od nesprávných a upevňovali jen ty správné
Třetí fáze:
  • zdokonalování pohybových dovedností
  • je třeba záměrně ovlivňovat vnější a vnitřní podmínky nácviku, aby se zvyšovala výkonnost
  • Vnější projev pohybu je již automatizován (stabilizace CNS), pohyb probíhá mimo kontrolu žáka, je koordinovaný.
  • více se uplatňují vnitřní zpětné informace (žák již ví, co udělal za chybu), kontrola pohybů je průběžná a velmi přesná     

Mnozí autoři ukončují své dělení třetím stadiem procesu motorického učení. Někteří uvádí i čtvrtou fázi, která je typická pouze pro vrcholový sport a je charakterizována sportovním mistrovstvím –tvořivá asociace a koordinace (vysoká úroveň CNS).

Výsledkem motorického učení jsou zpravidla pohybové dovednosti.

Pohybová dovednostje učením získaný předpoklad správně, rychle a ekonomicky řešit určitý pohybový úkol. Dá se nazvat jako určitá kapacita dovést nějakou činnost do konečného výsledku s maximální jistotou a minimem výdaje energie, nebo času a energie.

Pojmy související s motorickým učením:

Transfer (přenos) – přenos pohybových schopností, dovedností získaných jednou činností na úroveň činnosti jiné, využití něčeho naučeného v jiné činnosti (výmyk/toč vzad, shyb/šplh)

  • využíváme ho v metodických řadách (následný transfer) – př. kotoul vpřed a vzad, přenos mezi pravou a levou rukou

Interference – záporný (negativní transfer) – když něco naučím špatně a musím to přeučovat, je to vždy velmi těžké

Lateralita – přednostní používání jednoho z párových orgánů pohybových nebo smyslových

  • stranová asymetrie se projevuje - rukovostí, nohovostí, točivostí, zrakovostí
  • pozor na jednostrannost ! – lepší výkon, ale skolióza

Pokud se něco žáci naučí na jednu stranu – buďme rádi (přemet stranou, skok do výšky, do dálky, smeč ….). Ale hody zařazovat pravou i levou jako kompenzaci, ne na výkon.

Docilita – učenlivost, schopnost učit se rychle a s trvalým efektem

  • testuje se Iowa-Brace testem – 21 položek
  • modifikace Štěpničkou – 10 položek (cviků) – hodně jich je rovnovážných - bez nácviku, jen výklad a ukázka (na první pokus 2 body, na druhý pokus 1 bod – dělá se při výběru do sportovních tříd např. v moderní a sportovní gymnastice a krasobruslení

3) Finální stránka TC

pohybový výkon

  • míra realizace zadaného pohybového úkolu
  • provedení a výsledek dané činnosti

Pohybový výkon znamená stejně jako pohybová dovednost průběh i výsledek pohybové činnosti, reprezentuje však aktuální možnosti žáka. Pohybový výkon je projevem jeho tělesných i duševních schopností.

  • interindividuální rozdílnost podávání výkonu
  • intraindividuální rozdílnost podávání výkonu    

Důvodem intraindividuální rozdílnosti je využití toho, co je „uvnitř mě“ – pohybová výkonnost= specifický předpoklad podávat opakovaně určité pohybové výkony.

Výkonnost je potencionální vlastností výkonu (je „uvnitř mě“ a je možné ji využít). Výkon je jejím aktuálním projevem.

U průměrné populace by měl být výkon orientován k získání obecné zdatnosti (což je nezbytný předpoklad pro efektivní fungování lidského organismu s optimální účinností a hospodárností).

Tělesná zdatnost

  • výkonově orientovaná - sportovci
  • zdravotně orientovaná - průměrná populace – ovlivňuje zdravotní stav, vyrovnat se se stylem, jakým žijeme, prostředím, ve kterém žijeme, s civilizačními nemocemi

Zdravotně orientovaná zdatnost

Co ovlivňuje náš zdravotní stav, abychom byli schopni odolávat. Jak hodnotíme zdravotně orientovanou zdatnost:

1) Funkční faktor (kondička)

  • aerobní zdatnost (kardiorespirační)
  • svalová zdatnost – úroveň klidového napětí
  • flexibilita (pružnost)
  • držení těla

2) Strukturální faktor  - tělesná výška, hmotnost (existují pro každý věk normy), množství podkožního tuku, množství cholesterolu atd.

Všechny složky se ovlivňují, souvisí spolu.